TYDEN: 12.2.2007 - 18.2.2007
DNY: 129. - 135.#Pondeli - Nedele

Tenhle tejden zatim nic zajimavyho. Doufam ve vikend. Chystam se, jeste nevim jestli i cesko americky zbytek, bud na Rob Roy ledovec a nebo nekam proste do hor.

V praci nam doslo ke zmene. Dozrava vino, zacina se cervenat(prakticky modra ale budeme tomu rikat cervena :) a tim padem zacina byt velice prijemnym cilem ptaku. Takze natahujeme pres vino site. Na 6 az 8 rad se z traktoru majiciho zelezny chapadla odviji sit jako z pavouka tkajiciho pavucinu. Je to fyzicky narocny jako zadna prace zatim poznana. Po treti prestavce(90 minut pred koncem) uz moje ruce zacinaji vypovidat sluzbu, a pul hodinky pred zaverem uz nestiham traktoru. Fakt makacka.
Posledni dva dny (st,ct) jsem byl vyslan k vedlejsi vinici.

Tak i dnes (pa) jsem makal pro sousedy. Jmenuji se Lamont Vinery. Menezuje to asi 35letej typek, cestovatel asi jako bracha :) Dokonce umel par slov cesky, coz se o ostatnich kiwacich navstivivsich prahu neda rict. A pochutnaval si na knedlikach (hmmm a nebo nocich?) :)
Poradil mi, respektive ujistil, ze Rob Roy ledovec je peknej jedno denni vylet.
Kdyz jsme v patek uspesne zasitovali, Creig mne a meho kolegu obdaroval lonskym rocnikem Ryzlinku. Coz potesi. Hold prace pro maly vinarstvi je znat.

SOBOTA:
Dopoledne relaxujeme kazdy po svem. Erin a Honza blbnou v bazenu. Ja luxuju a myju nadobi u pusteny Duny (ted vypadam jako velkej pracant co :) ). Pak si k ty Dune od Lynche sednu a sjedu pul 340g cokolady plneny karamelem(byla ve sleve za 3 dolace - nonekupte to za ty prachy :) ) Pred obedem jsem se na Erininym kole svezl do DOC centra a koupil za 19 babek mapu narodniho parku. Vratil jsem se akorad na barbeque. Tak jsem vytahl svoje mrazeny kureci stehynka, nakrajel brambory a vzal chlazenyho pritele na koni (to je mistni nejlevnejsi pivo, kupodivu cechum tady chutna nejvic - a fakt to neni kvuli cene. Na jeho etikete, teda pokud plechovka muze mit etiketu:), je chlapek na koni - proto pritel na koni) a mazal k bazenu opejkat aby jirik mel pred odjezdem plny brisko :)

DIAMOND LAKE a ROB ROY GLACIER
Kolem treti jsme vyjeli vstric novym dobrodruzstvim :) Diamantovy jezirko je asi 15 kilaku od Wanaky (jeste tu maji jedno se stejnym jmenem nekde pod aspiringem a to je vetsi a vyhlasenejsi, takze neplest :) ). Je tam nekolik okruhu od 20minutovy vychazky az po 3 hodinovy vystup na kopecek nad jezerem(~750m). Je z neho krasny vyhled na deltu reky Matukituki. Vylet to byl peknej, na rozehrati parada :) Zejtra nas ceka o malinko narocnejsi zalezitost, ale i tak to bude snadny, vetsina cesty je podel reky, tudis zadny vrstevnice :)
Tesne po setmeni jsme se presunuli temer na zacatek zitrejsiho vystupu. Zaparkovali jsme kousek mezi rekou a cestou u lanoveho mostu. Je to desne krasna krajina. Reka, podel ne moc velke kousky luk, par stromu a pak hned ohromny steny zvedajici se strme k nebi neco pres tisic metru vysoko. Uchvatny.
Trek se jde krasnym udolim reky Matukituki. Po 15 minutach se uhyba na lanovy most a krosi se reka. Po maly chvilicce se dostavame k maly ricce podel ktery pujdem dokud nenarazime na led :)

S Erin se docela flakame a klabosime, Honza je napred. Kousek pred koncem narazime na papouska Kea. Konecne vidim toho drzyho papoucha, kterej vam bez vahani rozlame treba antenu u auta nebo ponici zrcatka. Ma silnej zobak a nevaha ho pouzit :) Na nas byl ale hodnej :)
Oficialni znacena cesta konci pod asi 100 metrovym vodopadem hodne daleko od vlastniho ledovce z ktereho vyteka vodopad(a nejenom jeden). Dal pokracuje uzka stezka pro odvazne :)
Vydali jsme se jako temer jedini dal az na snih/led.
Jelikoz nam cas nepral nedosahli jsme ledu. Ikdyz vlastne jo. Ale jen prvni vrstvy, spinave od prachu a z casti zasypane kameny. Nebyl to ten kristalove bilomodry led jak znam z reklamnich letaku :)
I tak to bylo pekny. Okolo bylo mraky ruzne velikych vodopadu, poletovali si tu papousci, jednoduse krasa. Zpatecni cestu jsme si navrhli korytem ricky. Asi po pul kilaku jsme narazili na prekazku v podobe vetsich, z naseho pohledu neprekonatelnych, pereji. A tim nase cesta rekou opet zacala byt cestou po pesine :)
Byl to peknej vylet. Nenarocna zalezitost na jeden den.