DATUM: 25.07.2006
DEN:

16. Úterý

CELKEM km: 1496
DEN/km: 181
PRŮMĚR km/h: 16,7
MAX km/h: 46,5
ČAS: 10h:46m
JÍDLO: V "produktech" koupený salám a chleba a 2 pivka.
SPANÍ:
POZNÁMKA:
Probuzení bez problémů. Nikdo neotravoval, místo bylo parádní. Výjezd kolem devátý, což šlo, ale mohlo být dřív, ale budiž. Ještě nás čeká cesta na Kotly a pak do prava a 70 kiláků do petrohradu. Asi po 8 km nás na křižovatce chytil nějakej kněz. Říkal, že asi kilák odsud je něco jako boží místo, nebo modlitebna. Bylo by nepěkné odmítnout, a tak jedeme za jeho autem do vesnice. Dovedl nás ke srubu ve kterém bylo uděláné jezírko se studenou, čistou vodou, která vytékála ze skály. Povídal nám i pohádku, která toto místo provází. Říkal, že by jsme se měli jít vykoupat s ním. Moc se nám nechtělo, protože večer by jsme už konečně tutově měli dorazit do petrohradu, protože v pondělí máme být v práci, a hlavně musím d8t výpověď, protože za 2 měsíce letím do asie. Jenže to jsme ještě nevěděli, že čas zabijeme hodně jinak. Čekali jsme než ze srubu vyleze nějaká paní. Respektive 2 paní. Jedna byla asi ze vsi a ta druhá mladší asi z daleka. Bylo ji něco kolem třiceti a byla tam teréním nisanem. Umí anglicky asi jako my. Takže domluva s ní možná. A když nerozumíme děduškovi "po ruski" tak se nám to snaží vysvětlit ona anglicky:)
Děduška kněz ji požádal aby nás vzala do Kotly do jeho kostela. Byla to Jekatjerina. Vzal nás do zvonice, měl tam asi 6 zvonečků různých velikosti a tedy i tónů. Nechal nás i bimbnout :)
Pak nás provedl kostelem, byl parádní, funkční, a vevnitř s lešením na kterém malovači malovali na stěny malby. Paní Kelišová nám dala každýmu svíčku ať ji zapálíme a dáme k ostatním. Pak odsloužil mši, dokonce nás pomazal nějakým olejíčkem na čelo a předtím četl naše jména při bohoslužbě, který jsme mu měli napsat předtím na papírek. Ten kněz je showman. Takovej tajtrdlík. Po prohlídce nás Kateřina závaží zpět ke kolům, který nám hlídal kněží pomocník u boží vody. Kateřina říká, že je z petrohradu, dává nám mobila a icq ať se ozveme.

Pár kiláků nato právě sedim v rusku před obchodem potravin. Řeknu vám, že jeden den ruska vydá za tejden v litvě a 3 týdny estonska. Tolik zážitků a věcí na vstřebávání, že mi to hlava nebere. Je to nářez. Fakt. Tohle se musí vidět. Vědět to dřív vyprdnu se na pobaltí a jedu rovnou sem. Fakt země neomezených možnosti :)
Sedím před obchodem, na zemi, ukrajuju salám co jsme koupili. Dveře toho krámu jsou podepřený rezavou lopatou. Písmenka popadaný, ve střeše díra, no prostě rusko. To se musí zažít.
Lidi v obchodě příjemný, paní prodavačka taky. Když říkám, že jsem čech tak oni hned, že jim musím rozumět :) , tak říkám, že "nemnožko paněmajem". Ona říká, že nedávno tam byli francouzi a že ti nerozuměli nic, jen ukazovali :) My ukazujem ale snažíme se u toho i mluvit rusko cesky:)
Jinak krám asi jako před 20 lety někde na samotě v pohraničí :) Už před připravený pečivo a vajíčka podle toho co si kdo den předem objednal a podobný vychytávky :) Ceny parádní. Mega veka 14 rublů. 40 deka měkkýho salámu 53 rublů. Honza si dal plechovkovýho kozla. Pak jsem nastoupil já. Říkám, že chci to "černý ruský pívo". Doteď nevím jesli se tý paní líbilo že bylo ruský a honza si dal český a nebo, že jsem chtěl černý, na čež říkala, že ho pije taky, ale jen v neděli po jídle a že to se snad ani za pití piva nepočítá :) Načež jí říkám, že u nás se piva pije mraky. A to co dělá ona opravdu pití piva není :)

Honza potřeboval už nabít tu baterku na foťák. Tak jsme to tu na chvilku zapíchli. Přijde tam, paní má plnou pusu jídla, vezme nabíječku, vytáhne z elektriky lednici, vy slyšíte jen takovýto "tddntn" jak kompresor přestal běžet a už se foťák nabíjí. Ale vůbec o tom nepřemýšlela. Úžasný lidi. Srdecný. Je to smutný, ale kdysi jsem si myslel, že češi jsou na cizince srdeční a takový milý. Češi si to o sobě myslí podle mě pořád, a souhlasím, že ve vesničkách v jižních čechách a na moravě tací ještě snad jsou, ale globálně jsou češi tvrdý kapitalisti nehledící si blaha ostatních. V porovnání s rusi jsme arogantní národ. Fakt se to musí zažít :)

Docela pozdě prijíždíme k Petrohradu. Je deset večer, sice nám vítr přeje a jedeme i do kopce 25 bez veliký námahy. Začínají tu sídliště z cihlových domů. Vcelku zajímavej stavitelskej záměr. Při pohledu na ně si představuju ty kvanta zedníků dávajících cihlu za cihlou. Prostě umělá zaměstnanost :)
Potíž je, že ikdyž už tu jsme, tak do centra to je ještě dobrejch 30 kiláků. Takže projíždíme městem plným dopravy. Je to děs. Lidi tu jezdí jako prasata. Absolutně se cyklistovi nevyhnou, nejednou nás nějakej blbeček vytlačil na štěrkovou krajnici, většinou samozřejmě náklaďák al ejednou i MHD autobus!. Jezdí jak prasata, červená jim toho moc neříká. Na žlutou už a nebo ještě jezdí, načež mě udivuje, že jsme viděli jen jednu bouračku. Spíš se narazí na chcíplý žigulíky, a že jich tu jezdí mraky. Do centra se dostáváme k půlnoci. Všude je živo. První hostel jak jinak už neexistuje. První konfrontace s průvodcem lonely planet. Adresu nalézáme, ale nic jako hotel nebo hostel ne. A tím začala naše noční show v hlavní roli s neexistujícím popřípadě obsazeným hostelelem.

Pokračování zítra, což je vlastně už teď dneska:-) ...