DATUM: 26.07.2006
DEN:

17. Středa

CELKEM km: 1496
DEN/km:
PRŮMĚR km/h:
MAX km/h:
ČAS: h:m
JÍDLO:
SPANÍ:
POZNÁMKA:
...takže spát jsme vůbec nešli, protože se nalézáme v centru bezmála pěti miliónového města a nemáme kde spát. Není to taková "prdel" když na nejbližší konec města to máte 30 kiláků. Stan se tu staví taky asi mizerně :)
Asi v půl třetí zalízáme do netkavarny a hledáme hostely a píšeme si adresy. Taky se mi daří hodit na stránky aktuální info z cesty, takže počínaje dneškem je dosavadní deník nahrubo na stránkách.
v zápětí se vydáváme na adresy. Po asi čtvrtým či pátým pokusu to vzdáváme. To už máme v nohách 55 kiláků po městě a je po šestý hodině ráno. V jednom hostelu nám noční vrátnéj říká ať se stavíme ve dvanáct, že příjde recepční. Takže nás čeká několik hodin "něčehodělání" ve městě s kolama. Nejdřív to zasekáváme hned vedle v nonstop kebabu. Dáváme kafe a nějaký pečivo. Pak přesun do parku, kde jsem si na půl hoďky chtěl lehnout, ale po 15 minutách mě vyhmátnul policajt. Je v pohodě, a i by mě nechal, ale předemnou peskoval bezdomovce a tak říkal že nemám ležet a spát. Chápu, že se mu potom asi težko zjednává pořádek u místních bezdomovců, když mě by nechal bez povšimnutí. Ptal se odkud jsme. Když říkám že jsme Češi, tak on na to, že teda mu musíme rozumět. Klasicku říkam, že trochu jo.
Po asi hodině a půl honza dopsal svůj deník a už jsme neměli do čeho píchnout a tak jsme se zkusili přesunout dál přes město na studentský koleje. Ty jediný nám zbývali z rad průvodce Lonely Planet (nedoporucuji, Rought Guide je lepší) Ale i tam mají plno. Podle průvodce tam mělo být nejlevnější úbytko(6-7USD). Tak alespoň dáváme zmrzlinu. V produktech kupujeme opět pravou ruskou zmrzlinu. Vypadá jako ta prodávaná v nás, ale 3x větší ale naprosto výborná. Má větší hustotu, žádnej nášlehanej vzduch a tím pádem i znatelně těžší :) A je výborná. Včera jsme dali jeden kornout na benzině a to nás přímo dostalo a tedy teď už jsme věděli jaká slast nás čeká :) Jo a cena je přímo výborná, tak 15- 25 rublů.
Teď máme jen hoďku a něco A chceme zkusit ještě něco v přístavu co nám doporučil jeden ochotnej chlápek ještě večer. Takže by to tu šlo, ale nechovali se úplně vstřícně, asi by byla malinko potíž s kolama. Takže zpět do centra ať jsme na 12 v tom hostelu.
Po dvanáctý jsme tam. Mladá slečna v pohodě hovořící anglicky, něco jako majitel taky hovořící dobře. Pokoj májí, chce za něho 1720 rublů. Což je děsně moc, ale podle 5 let starýho průvodce se tu asi řídit nedá :)
Platíme 2 noci. Takovej malej pokojík, záchod a sprchy společný ale vypadá to útulně. Kola máme uschována v budoucím pokoji, který je teprve tě výstavbě, takže v bezpečí. Vybalujeme hlavně elektroniku a strkáme do elektriky co jen jde. Baterky jsou po dvou týdnech občasného nabíjení po hospodách a solárním panelem vcelku vysosaný.
Konečně máme kde bydlet. Už nejsme napospas městu s kolama. Dáváme sprchu, byla už potřeba. To šolichání v moři není úplně košer, ikdyž zrovna nedostatkem hygieny jsme netrpěli :) .

Venku na ulici, čistí, bez kol, jenom s foťákama. Konečně jdeme vstříc velkoměstu :)

Dáváme takový kolečko pár kiláků po centru, návštěvu aurory(jen z venku). A zpět do hostelu a pak na domluvený pivko se dvěma čechy, co jsme potkali noc před vjezdem do ruska ještě v estonsku.
Konečně jsme našli naprosto nepřehlédnutelnej hotel SOVJETSKIJ, kde jsme měli s chlapíkama sraz. Před hotelem říkali, že jsou utahaný a že by nejradši jen poseděli ve vestibulu hotelu. Tak říkáme, že nenmáme problém. Mimochodem, hotel vypadá jako dobře vypadající panelák. Ale jako fakt dobře vypadající. Táta v něm bydlel už před 40 lety, když byl na družbě v SSSR :) Říkal jsem si, že to pivko nebude zrovna levný. Ale víceméně jsme byli pozvaný, tak jsme to neřešili. Malynký překvapení nastalo když přinesli po půlnoci účet. Byl na 2500,- rublů. Malinko to našeho hostitele překvapilo, nás teda hodně. Ani nevím co sme si mysleli, kolik jako že bude stát, ale 150 jsme nečekali. Vzhledem k faktu, ze po cestě ruskem nás pivo nestálo víc jak 25 rublů v produktech a asi 40-50 v hospůdce u silnice, tak jsme čekali třeba dvojnásobek tý hospody. Ale témeř čtyřnásobek nás překvapil :)

Při cestě zpět se asi v půl třetí ráno zastavujeme u jednoho nonstop kebabujícího kebabu. Zakecáváme se prodavačem. Zjišťujeme, že je to Uzbekistánec, pracuje v petrohradě už dva roky. Jen práce, ubytovna, práce. Ztěžuje si, že dva roky nevidel ženu a děti, ze si sem do města přišel vydělat nějaký peníze. Ptá se nás odkuď jsme a vyzvída jak se u nás máme. Dělá nám výbornej kebab se super česnekovou omáčkou. Je to sympatickej chlapík, rádi jsme pokecali. Ale už musíme na pokoj, máme to ještě asi 3-4 kiláky, což znamená, že opět nepůjdeme spát jako normální turisté, kteří jsou schopní ráno kolem 7-8 hodiny vypadnout do města. Hold, "kultůrní" vyžití v ruských putikách je také žážitek.