CELKEM km: 1496 DEN/km: PRŮMĚR km/h: MAX km/h: ČAS: h:m JÍDLO: SPANÍ: POZNÁMKA: Probuzení v pěkně měkounké, povlečené posteli se konalo až kolem poledne. Ono taky po předešlé probdělé noci hledaje hostel se není čemu divit. No, plyne z toho ponaučení které víme už dlouho, leč dodržovat ho je na kole vcelku nesnadný - tj. ubytování se hledá zasadně dopoledne :) V Rusku ještě doporučím jednu věc. Na větších nádražích kam přijíždějí mezinárodní, či meziměstské vlaky často čekají babušky s nabídkou levného ubytování, Vřele uto formu doporučuji, ony bábušky si tak přivydělávají na živobytí a vy alespoň ušetříte nějaký kačky. hlavně neplatťe nic předem. Vyhýbejte se také nabídkám, kdy vás na místo určení má dovést například zeť "Ivan" v taxíku. Ale doporučuju si o tomto stylu ubytování(a všeobecně o ubytováni v rusku) nekde na netu.
Řekli jsme si, že by nebylo od věci mrknout po tom "našem" nádraží. Průvodce říká, že vlaky směrem k nám do evropy jezdí z Varšavského vokzalu. Vlaky do finska a potažmo skandinávie jezdí z Findlandskij vokzal. Moskovskij vokzal vypouští mašinky směrem na Moskvu(kdo by to řek co?:-) ), do Gruzie, Krym, Kavkaz a také střední asie. Vitebskij vokzal jezdí do Moldávie, Oděsy, Kyjevu, Běloruska a Smolensku. A nakonec Baltijskij vokzal slouží převážně pro příměstské vlaky.
Kazdé z těchto nádraží je velké přinejmenším jako hlavní nadraží v praze, ale třeba moskevský vokzal je "soubudoví" několika budov dávající dohromady jeden ohromný blok z kterého na jedné straně lezou koleje.
Při hledání našeho nádraží se vyskytnul problém. Námi hledané Varšavské nádraží jsme sice našli, ještě existuje (narozdíl od pár hostelů zmiňovaných průvodcem) ovšm je z něho muzeum vlakové techniky :) Zastavujeme rodinku jdoucí nám podél muzea naproti a zkoušíme se zeptat jestli netuší z jakého nádraží jezdí teď vlaky do evropy. Snažíme se rusky, a mizerně a srandovně jako vždy to jde :), pak někoho napadne zkusit to "po anglicki" a mi ze "spíkujeme". Ti lidé zde v rusku opět potvrzují, ze jsou nadmíru ochotní. říkají, že nevědí, ale že jejich kamarád ví a zná všechno. okamžitě vytahuji mobil a volají, a už se ptají. Kamarád říka, že patrně to teď jezdí z Vitebskýho nadraží. Děkujeme a vykračujeme vpřed. V petrohradě není jediné oficiální informační/turistické centrum. Podle průvodce, kterýmu mimochodem už radši nevěříme ani geografická fakta, se jednoho "íčka" zhostil jeden hostel. Čerti vědí.
Najít na takovém náraží někoho, kdo je ochoten vám naslouchat neruské mluvě je težké. Panuje zde veliký shon, stovky lidí něčeho se dožadujících. Na celém nádraží je asi 5 nápisů v angličtině - Exit, Entrance a podobné. Mají zde taktéž báječný infobox, kde je možný krásně nacvakat odkud kam chcete jet a ono vám to najde mašinku, bohužel opět v azbuce. Nedovedu si představit, jak zde musí trpět třeba frantíci či jíní germani/romání. My jako slovani, ač neumějící rusky(pouze znalý azbuky) to tu máme asi o poznání snažší. Informace které se nam povedlo vyzískat jsou ve smyslu, že se s kolama do mezinárodního nočního rychlíku nedostaneme. Takže volíme variantu, ze to zejtra nějak pořešíme až to bude nutný řešit.
Nějak jednak díky pozdnímu vykopání se z hostelu a hledání nádraží se nám začíná přibližovat podvečer a my dneska ještě nic neviděli. Zalízáme do metra a frčíme na konečnou, která je odhadem jěště pořád tak 5-8 kiláků vzdálená od Petrodvorců. Zkoušíme taky poprvý tramvaj. Sedáme hned do tý první co jede. Máme šanci 50 na 50 že pojede kýženým směrem. Buďto na příští křižovatce zahne vlevo a nebo rovně. Samozřejmě, že zahnula vlevo kam nechceme, ale ani to by nemělo vadit, jen to neni ideální. V každý tramvaji, jakožto i autobusu je jeden průvodčí, kterej prodává lístky. Lístky fungují jen na jednu jízdu v každém prostředku, a pokud jedete na větší vzdálenost musíte si koupit lístky dva. Stál 12 rublů. Řeknu vám, že jízda rozkodrcanou, letitou tramvají po ještě divnějších kolejích je zažitek. Návštěva ruska je opravdu mazec, a den co den, co to melu,,,hodinu co hodinu nevycházíte z údivu a pořád vás něco udivuje. Jako například všudy přítomné houkání sanitek ikdyž jedou "naprázdno", viděli jsme i mechanika z depa ject v sanitce s majákem a sirénou. Prostě mazec a nemazlí se tu s tím :) Hasická auta z dob ranné Velké říjnové revoluce jedoucí snad jen 30-ti kilometrovou rychlostí.... a spousty drobností vytvářejících nezapomenutelnou atmosféru ruska. Jako další je na řaě autobus. Jdeme na zastávku a čekáme. Nastupujeme a platíme. Jedeme pár zastávek a vystupujeme a jdeme k pobřeží. Doufaje, že nalezneme pláž kde si pochutnáme na melounu, kterýho táhnu už asi 4 kiláky. Bohužel, nic jako pláž se tu nekoná, jen samý mokřiny a rákosí. I tak na jednom tábořišti místních děcek se do něho pouštíme. Je už pozdě na pokračování a proto se pomalu vracíme zpět. První pokusy s místní MHD máme za sebou. (nepočítaje metro - to je v podstatě všude stejný a nejsou s ním potíže)
Kousek pře hostelem kupujeme kebab. Při placení zjišťujeme, že už nemáme peníze, a tak já čekám v kebabu, užívám si tý česnekový chuti a čtu si vytištěný deník Martina z jeho cesty paralelně touhle dobou v bělorusku, zatímco honza šel do bankomatu. Když jsem svýho snědl, a honza nejde, říkám si, že mám stejne hlad a že sním i ten jeho, že si potom koupí novýho. Mám děsnej hlad. A tak si v klidu čtu, a jím a nějací turci či co asi už přestávají věřit, že ješte kdy uvidí peníze za svůj kebab, který právě dojídám a ještě nezaplatil :) Trvá to fakt dlouho, k faktu, že minimálně v týhle ulici musí být tak alespoň 3 bankomaty. Po chvíly je honza zpátky a má radostnou novinu. Bankomat mu sežral kartu. V podstate s ní honza měl problémy uz od začátku. Pokaždé když jí zkoušel tak tady v cizině mu nešla. V Čechách s ní neměl potíže. Nechtěli se autorizovat transakce v online terminálech a s bankomatama to dělalo ješte vtipnější věci. V lepším případě to těsně před vyplacením častky(tj. již po zadání PINu a vybrání častky) napsalo, že trancakci nelze dokončit. No a v horším případě jako právě teď to restartovalo komplet natvrdo celej bankomat. Takže jsme pěkně koukali na bootování operačního systému OS/2 na Celeronu 600Mhz :) Honza volá na číslo uvedený u bankomatu, ale nikdo to nebere. Takže to necháváme na zítřek.
