CELKEM km: 1523 DEN/km: 27 PRŮMĚR km/h: 11,4 MAX km/h: 28,6 ČAS: 2h:22m JÍDLO: Oběd Gatčina(RUS) omeleta s masem + pivo za 180 rublů. Večeře - Luga párky v buchtě z bufetu na nádraží + půl melounu. SPANÍ: v lůžkovém nočním vlaku z Lugy(RUS) do Vilniusu(LT) POZNÁMKA: Začalo to probuzením. Měli jsme vstávat tak v sedum. V půlu jsem se vzbudil, ale usnul a vstávali jsme až po devátý. Než jsme se zabalili bylo deset. Jedeme na moskovskij vokzal. Což je nádraží ze kterého se jezdí převážně na moskvu, ale hlavně by tam mělo být něco jako íčko. Zjišťujeme, že nic nezjistíme a tak se vydáváme směrem po kolejích, a pokusíme se nastoupit na menším nádraží za petrohradem. To se nám daří. Těsně stíháme přijíždějící vlak. Naslepo do něho nasedáme a čekáme co se bude dít. Naštěstí se neděje nic moc. Vlaky tu ale mají suprový. Uvidíme jak dlouho jim to vydrží. Mají děsně vysoký peróny a vlaky jsou podobou metru. Takže z perónu vkročíte rovnou do vlaku, žádný schody. Další výborná věc jsou široký dveře a chodbyčka. Takže není problém vejít se tam dvě kola a lidi. Ale myslim, že tohle bude jenom v okolí petrohradu. Dál budou asi klasický vagóny. Jedeme do Gatčiny tam tenhle vlak končí, musíme tam přesednout na něco do Narvy v estonsku. Pokladní mi říká, že do Narvy, respektive Ivangorodu(to je ruská část Narvy), popřípadě Kingisepu(město před Ivangorodem) jede vlak až zítra. Je to divný, ale kdosi nás předtím varoval. Takže nalézáme alternativní cestu do Lugy. Z ní by to mohlo jít Pskov a od tama na hranice a pryč z ruska. Problém nastal v Luze. Poslední vlak do Pskova jel asi ve 14 hodin. Další až zítra v 5 ráno. Jelikož Honza ještě v petrohradě chytnul připínáček a ten právě tady dokonal svoje dílo, tak tady na nádraží lepí duši. Zkouším mezitím taxikáře za kolik by nás vzal na ruský hranice. Říká, že za 2200 rublů. To je na 200 kiláků hodně, takže tenhle plán zavrhujeme. Další možnosti je zavolat někomu s autem, ale finančně by to vyšlo tak na 8 tisíc, což je hodně. Ale zkoušíme, ať víme s čím počítat a s čím ne. Nakonec se smiřujeme s faktem, že pojedeme až ráno na hranice. Když kde honza koupit ještě před spaním lístky, zajde na informace a narazí na super ženskou. Proberou, že lepší to je přes Narvu, což víme taky, ale neměli jsme na výběr. Pak nachází parádní přímý vláček až do Vilniusu. To nás pošoupne o dobrých 800 kiláků prez noc. To je super, opět začínám věřit, že to nějak do pondělka stihnu :) Takže máme 2 hoďky než vlak pojede. Dáváme kafe, já africký což je s citrónem, honza nějaký se šlehačkou. Ale hlavně ruskou zmrzlinu, je to naposled. A píšeme pár posledních pohledů. Pak na nádraží a složit maximálně kola. Řetěz obalujeme igelitem, přední kolo přidělávám ke kostře gumicukem. Jde za námi zase ta paní co honzikovi radila s cestou. A pak pomáhala slečně pokladní s vyplňováním lístků, nejsou to úplně kotěhůlky, ale moc cizinců si mezinárodní vlak nekupuje. Ono se v podstatě jedná asi o to, že ta slečna na ten lístek musí opsat všechno z našich ruských viz a patrně i z průvodek. To samí jsme opisovali na začátku na hranicích právě do těch průvodek. Abych to upřesnil. Vy zažádate o vízum, nato potřebujete oficiální pozvánku od ruské cestovky s která se tam o vás bude starat. Na základě pozvánky dostanete vízum. Jo a ještě voucher, což je papír kde je seznam účastníků "ó zájezdu" a kam jedou - to po nás naštěstí nikdo nechtěl(ale měl jsem to) Na hranicíc vám dají k vyplnění kartu ve dvou kopiích, kam opíšete údaje z víza. Ale kolonky jsou jen azbukou. Takže sranda. Jednu kopii si nechá celnice už na hranicích, druhou vozíte sebou, a v každym hotelu kde se ubytujete vám tam hodí razítko, datum odkdy dokdy. A nakonec na hranicích při opouštění ruska tenhle papír chtějí. Jak jsem pochopil voucher nám předurčuje trasu kam jakoby můžeme a kam ne. Tak abych to moc nezakecal. Ta paní se za námi přišla podívat jak balíme kola. Nabízela nám i špagátek. Taky se nás ptala co budeme dělat když nás s kolama nevezmou. Říkáme, prostě musí :) No a právě díky ní, poněvadž se za nás přimluvila nás do toho sametového luxusu pustili. Tady je vidět, že když se chce tak to jde. Byla to hodná paní. Je vidět, že naše teorie s místním nádražím vyšla. Na těch ohromných nemají čas bavit se s někým kdo neumí rusky, protože za vámi je 30 lidí co chtějí lístek. Ve vlaku byl náš šéfik taky moc hodnej. Dal nám 2 hadry ať to malinko ještě přikryjeme. Ty vlaky jsou boží. Bylo to poprvé co jsem jel nočním mezinárodním vlakem. Byla to Litevská společnost. Každej vagón má svýho šéfika, popřípadě stevardku, těch bylo mimochodem víc. Vagóny krásný. Zaměstnanci příjemní, v krásných slušivých uniformách. Ale je to mezinárodní vlak, uvidíme jak lokální. Pivko před spaním v jídelním voze. V noci v Pskově přistoupili 2 rusové. Jednoho na hranicích vyhodili, asi neměl estonský tranzitní vizum a tak s námi nepokračoval. Pak už jenom několik pasových kontrol rušících náš spánek. Ještě jedna poznámka. Opět evropská unie. Jakmile unijní celník viděl unijní pas, jen mrknul a vše ok. Ale ruskej si projížděl počítačem, ověřoval úvečkem a kontroloval vízum. Prostě unie je na cestování děsně snazší záležitost.
